Už jste také slyšeli, že úspěch závisí na lidech kolem vás? A co třeba Africké přísloví: „Jestli chcete jít rychle, běžte sami. Jestli chcete dojít daleko, běžte s někým“
? Zkuste si však na chvilku představit, že žijete ve společnosti, která běhání nemá v lásce, nebo tam, kde se na běh stále jen trénuje, případně s těmi, kteří třeba běžet chtějí, ale opačným směrem.
Kategorie
Skilly
- Agile Agile
- Alerting Alerting
- Architecture Architecture
- Big Data Big Data
- Board Board
- Bushido Bushido
- Business Business
- Business Intelligence Business Intelligence
- Canary Deployment Canary Deployment
- Cashflow Cashflow
- CEO CEO
- ChatGPT ChatGPT
- Code Quality Code Quality
- Composer Composer
- Continuous Delivery Continuous Delivery
- Continuous Development Continuous Development
- Continuous Integration Continuous Integration
- Costs Costs
- Coworking Coworking
- Critical Chain Critical Chain
- CTO CTO
- cURL cURL
- Customer Experience Customer Experience
- DALL-E DALL-E
- Database Migrations Database Migrations
- Delivery Delivery
- Demand Management Demand Management
- Design Design
- DevOps DevOps
- Digital Nomad Digital Nomad
- Docker Docker
- Ekologie Ekologie
- End to End End to End
- Ergonomie práce Ergonomie práce
- Feedback Feedback
- Fit to Market Fit to Market
- Focus Focus
- Freelancing Freelancing
- Future Future
- Helicopter Overview Helicopter Overview
- Home Office Home Office
- Hotfix Hotfix
- HR HR
- Hyperautomation Hyperautomation
- Ideation Ideation
- Innovation Innovation
- Integration Testing Integration Testing
- IT IT
- IT Ops IT Ops
- ITIL ITIL
- JSON-RPC JSON-RPC
- Kaizen Kaizen
- KISS KISS
- Leadership Leadership
- Lean Lean
- Lidské zdroje Lidské zdroje
- Low Code Low Code
- Marketing Marketing
- Mastery Mastery
- Microservices Microservices
- Mituvia Mituvia
- Monitoring Monitoring
- Motivation Motivation
- MVC MVC
- MVP MVP
- MySQL MySQL
- Na volné noze Na volné noze
- NetBeans NetBeans
- Nette Framework Nette Framework
- No Code No Code
- OOP OOP
- Open Source Open Source
- Operations Operations
- Optimization Optimization
- OSVČ OSVČ
- Pareto Principle Pareto Principle
- PHP PHP
- PHP_CodeSniffer PHP_CodeSniffer
- PHPStan PHPStan
- PHPUnit PHPUnit
- Planning Planning
- PMO PMO
- Postkapitalismus Postkapitalismus
- PRINCE PRINCE
- Puppet Puppet
- Resource Management Resource Management
- REST API REST API
- Review Review
- Risk Management Risk Management
- SAFe SAFe
- Sales Sales
- Savings Savings
- Scrum Scrum
- Single Source of Truth Single Source of Truth
- Soft Skills Soft Skills
- Software Architecture Software Architecture
- Stakeholder Stakeholder
- Stand-up Stand-up
- Startup Startup
- Teal Teal
- Telco Telco
- Testing Testing
- Top Management Top Management
- UAT Test UAT Test
- Unit Testing Unit Testing
- Uroboros Uroboros
- Vagrant Vagrant
- We Need To Go Deeper We Need To Go Deeper
Rád bych v krátkosti představil jednu z myšlenek, která mě dlouhá léta provází a která mi nedá spát ☕️ Už jako malý, základní školou povinný, jsem měl možnost se setkat se skvělými lidmi, kteří toho času formovali ekologické sdružení Děti Země (dnes Arnika) a kteří mě již tehdy naučili se na věci kolem sebe dívat i z jiného úhlu pohledu.
„Dobré věci vznikají v garáži. Jako třeba Apple, Amazon, Google, Harley-Davidson a to co tu dělám já“
s úsměvem říkávám lidem, kteří procházejí kolem a vidí někoho, kdo se za slunného dne skrývá v malé, vlhké a tmavé místnosti kdesi v nejstarší části velkoměsta.
Na světě je mnoho lidí, kteří zastávají stejnou práci a přesto je každý z nás tak trochu originál. A totéž platí o různých projektech a programech, které nás obklopují.
Jednou z technik, jak mít #viceCasu je určitě léty ověřená technika původně z japonské automobilky Toyota. Již v roce 1926 přišli se zcela logickou úvahou, že se výroba řídí výhradně prodejem a díky tomu není potřeba provozovat drahé sklady.
Někdy je těžké se rozhodnout, kterému úkolu se věnovat dříve a kterému později. Obzvlášť když mají všechny prakticky stejně vysokou prioritu. Možná to také znáte, když musí být všechno ASAP nebo včera? Jedno z možných a celkem logických kritérií pro „správnou“
volbu pořadí úkolů je výsledný termín, kdy bude vše hotové.
Když člověk zakládá firmu, nebo rozjíždí jiný velký projekt, je každá minuta drahá, nemluvě o zásadním nedostatku pracovní síly. Množství úkolů, že jeden neví, kde mu hlava stojí a čemu se věnovat dříve a čemu později. Vysoké nasazení může na chvíli pomoct, ale hrozí riziko vyhoření, nebo deprese, že se to i tak nestíhá.
Že projektová metodika není jenom „nůůůůdáááá
“ svědčí i technika zvaná „žaves
“. Aplikováním tohoto postupu lze dosáhnout okamžitého zrychlení dodávky bez ohledu na komplexitu a dostupné zdroje.
Pro dosažení kvalitních výsledků v krátkém čase je bezesporu potřeba vědět co a kdy dělat a co je k tomu potřeba. Čím složitější práce, tím více se hodí udělat si v tom jasno.
Často stojí firma nebo člověk před rozhodnutím, jehož důsledek může mít výrazný dopad na prostředky jak finanční, tak časové i jiné.
Mít zákazníky je pro podnikatele i firmy určitě moc fajn. Je možné s nimi konzultovat aktuální a chystaný vývoj projektu či produktu, lehce jej upravit na míru jejich potřebám a ještě více se jim tak přiblížit. Co ale dělat v případě, kdy je zákazníků málo, nebo když dokonce nejsou žádní? Třeba, když je byznys teprve na samém začátku?
Umět si ve správnou chvíli položit správné otázky, odpovědět si na ně a posunout se dál má bezesporu blahodárné účinky. V oblasti projektového managementu existuje skupina otázek, které mohou pomoci nahlédnout na téma z mnoha různých úhlů pohledu.
Jedna možná až překvapivá technika, která má ale paradoxně celkem smysl, se původně jmenuje „fail fast
“, tedy selhat co nejrychleji.
Co dělat, když je příliš mnoho úkolů nebo podnětů, než se dá vůbec zvládnout? Hlavně nepanikařit, zachovat si zdravý rozum a použít techniku „matice dopadu a úsilí“
neboli „impact-effort matrix“
. Zní to složitě, ale není.
Dosáhnout opravdu velkých cílů s minimem prostředků jde i pomocí zdravého rozumu a poctivé přípravy. Po letech zkušeností a praxe byly formalizovány různé způsoby, které vystihují co je tím myšleno, aby přiblížily roky zkušeností jednoduchou formou dalším lidem. Další praxí ověřená a často využívaná metoda řízení projektů je takzvaná „S.M.A.R.T.“
.
Občas nastane situace, kdy se to všechno zasekne a nikdo reálně neví, jak dál. Všechny kroky vedou stále ke stejnému výsledku, tedy ne k úspěchu a zdárnému splnění úkolu. Pro tento případ, ale také obecně pro každé náročnější téma nejen z IT světa se hodí zcela logický, ale často opomíjený postup: 🟣 Zastavit 🟣 Rozhlédnout 🟣 Zamyslet 🟣 Rozhodnout Tedy zcela v klidu shromáždit co nejvíce vstupů, informací, myšlenek, nápadů, postupů, podkladů a čehokoliv, co s tématem jakkoliv (𝘣𝘺𝘵̌ 𝘫𝘦𝘯 𝘻𝘥𝘢́𝘯𝘭𝘪𝘷𝘦̌) souvisí.
Poměrně známé pravidlo, jak obecně fungují věci kolem nás známé také jako 80/20, tedy že existuje vztah mezi vynaloženým úsilím nebo časem a z toho získanou hodnotou. V různé obměně lze však tento jev pozorovat i v mnoha jiných situacích a opět čím dříve se odhalí další aplikace, tím větší dopad to může mít.
Už od dětství nám říkají, CO máme dělat, ve škole a ani v zaměstnání to není jiné. Když má někdo zájem, aby se výsledek podařil, přidá ještě vysvětlení JAK to dělat. Ale jen zřídka se lze setkat s odpovědí na otázku PROČ. Na první pohled to může vypadat banálně, ale důsledky jsou obrovské.
Když je toho všeho opravdu hodně, snadno se v tom člověk zamotá nebo dokonce ztratí úplně. To nejsnazší, co lze v takovou chvíli dělat, pokud je tedy opravdu potřeba všechno zvládnout, je si to zapsat. A postupně jak jsou jednotlivé úkoly hotové, tak si je třeba škrtnout.
Poslední téměř půl druhého roku jsem psal týden co týden příspěvky, které vzájemně spojovala tenká nit, která by se dala označit jako „disrupce zdravého rozumu“
. 🤔 Účelem těchto příspěvků je více či méně krátké cvičení. Myšlenka na týden s otázkou na závěr, která by mohla podnítit k novému pohledu.
Pro člověka je bezesporu přirozené si v průběhu života klást zásadní a velké otázky. Pochopení smyslu života, hodnot a osobních či společenských cílů je kritické pro jeho rozhodování a směřování.
Lidé si brzy všimnou a začnou zdůrazňovat, že se někdo chová, vypadá či projevuje jinak, že je „jiný“
a že pro jejich „normální“
život je to nevhodné. Ale pokud není cílem, je to naprosto v pořádku. Jiný⁉️ V základu jedno slovo, 4 písmena a přitom obrovský význam a dopad na člověka, jeho život, hodnoty, cíle a společnost ve které se vyskytuje.
Mnozí uvěřili že jsou to peníze, díky kterým mohou dosáhnout významných věcí a dokud je nemají, odkládají své cíle a sny ve prospěch jejich získání. Ale co když je i jiná možnost?
V každou chvíli lidského života stojí člověk před volbou, kterou cestou se vydat, čemu věnovat své úsilí, zdraví, vůli a čas. Ačkoliv se může zdát, že jednáme hlavně rozumem, vlivem mnoha okolností to tak zdaleka není.
Kvalitně provedená práce je někdy tak dobrá, že o ni člověk ani neví. Může každý den využívat její hodnoty a přesto si ji ani nevšimne.
Na otázku „Chcete být šťastní?“
by jen málokdo odpověděl jinak než pozitivně. V konečném důsledku je to dokonce hlavní hybná motivace každého lidského počínání. Přesto mnozí přeskakují téma, co pro to udělat a hned se vrhají do víru životních stereotypů.
V posledních dnech vystupuje více na povrch téma duševního zdraví a s ním souvisejících odchylkách od stabilního základu. Mnozí lidé vyjadřují své niterné pocity a zkušenosti, co je vedlo ke stávajícímu stavu, co je trápí a co jim pomáhá, co by potřebovali a co jim brání.
Chytrý člověk dokáže vyřešit prakticky jakýkoliv úkol, který je před něj předložen. Když ne on sám, umí spolupracovat s jinými, kteří to jako tým zvládnou. Jak se často říká: „Když se chce, všechno jde“
nebo „Kde je vůle, tam je cesta“
.
Obvykle lze slyšet, a je to logické, že se musíme učit od starších. Implikuje se, že díky svému věku mají více zkušeností. S příchodem počítačů, sociálních sítí a celkově moderního způsobu života se ale mnohé změnilo.
Také se vám někdy stalo, že jste v zaměstnání dostali k úkolu termín, který byl opravdu „šibeniční“
nebo rovnou nereálný? Podařilo se vám jej i tak někdy naplnit? Museli jste při tom něco obětovat? A bylo tak obětováno i něco z kvality výsledného díla? S odstupem času, stálo to za to? A hlavně, věděli jste proč?
V průběhu devadesátých let byly, alespoň v České republice, jednou ze zásadních hodnot a motivací téměř bezvýlučně peníze. Vydělat na byt nebo lépe dům, na auto a na dovolenou „na Kanárech“
bylo stěžejní hybnou silou a společenským měřítkem. O čem se mluví méně, je dopad takového uvažování na žebříček hodnot duchovních a společenských.
I když se člověk snaží sebe víc, možná i právě proto, může nastat situace, kdy je z něčeho obviněn. V některých případech má žalující dostatek odvahy, aby se projevil v přítomnosti toho o kom mluví. Naneštěstí se ale najdou tací, kterým spíš vyhovuje „o nás, bez nás“
.
Snad každý někdy zažil dobrý pocit z dobře vykonané práce. Je to jistě příjemné a povzbuzující pro případnou další práci.
Pod tíhou okolností lidé často přemýšlejí i o vzletných otázkách a nechávají plynout fantasii různými směry. A občas nastanou chvíle, kdy dokonce podlehnou emocím a vydají se na spanilou jízdu do neznáma. Je to jakási přirozená Robinsonská touha po objevení něčeho nového jako protipól sebeobranných a sebezáchovných pudů.
Už malé děti mají možnost si vyzkoušet hru „na tichou poštu
“. Na začátku se řekne věta, ta se postupně šeptem předává od jednoho k druhému a na konci obvykle vznikne úplná zkomolenina v závislosti na množství účastníků a drobných vnějších vyrušení.
Tentokrát to bude trochu víc osobní. Podělím se s vámi o to, co řeším posledních deset let ve volném čase a kvůli čemu jsem šel cestou #naVolneNoze, abych měl více prostoru. Poslední rok píšu na LinkedIn týden co týden příspěvek, co by se dalo dělat, na co myslet, jak organizovat nejen sebe, aby bylo lépe a bylo #viceCasu na důležité věci.
Někdy je opravdu těžké se vyznat ve změti úkolů, projektů a priorit. Čím více se toho řeší najednou, tím větší je šance, že pro stromy není vidět les a kvůli nějaké drobnosti utíká podstatné téma.
Je zajímavé, co všechno dokáže motivovat k výkonu. Vedle často zmiňovaných témat jako „vize
“ a „mise
“, které beze sporu dokážou velké věci, i ve společnosti kde takové vznešené hybatele nejsou, existuje jedna velká síla a tou je naděje.
Obvykle se lze setkat s myšlenkou, že je potřeba neustále myslet na toho, pro koho je výsledná práce určena. Myslí se tím zákazník, který si výsledný produkt koupí. V souvislosti s tím se mluví o takzvaném #fitToMarket.
Posledních několik let připomíná nejedno zaměstnání bez mála válečnou zónu. Spřádají se bitevní plány, mocenské a politické pakty a některé úkoly a témata jdou takzvaně přes mrtvoly. Mluví se o syndromu vyhoření, obětech, povolených ztrátách a ve prospěch čeho?
Úspěšní i neúspěšní lidé mají společnou jednu věc a tou je čas. Mají ale volbu, jak ho využijí. Čemu dají přednost a čemu se podvolí. Někteří mají štěstí a hned narazí na skvělý projekt, výborný kolektiv a jdou společně za velkou výzvou. Jiní to tak snadné nemají.
Rozmohl se nám tady v #IT takový nešvar. Firmy velice často vedou „projektoví“
, nebo dokonce „krizoví“
manažeři. Neberte to prosím zle, je to nadsázka, ale… V rámci metodiky #itil se mluví o životním cyklu projektu, ve kterém se často zdůrazňuje analytická fáze, a dále se zaměřuje na dodávku (#delivery) a její efektivitu a rychlost.
V mnoha případech vývoje programů je přítomnost nekonečného zacyklení jednoznačná chyba vývojáře a takový kód, který toto umožnil, je považován za chybný. Jako takový musí být ihned opraven, než je zveřejněn. Jak to tak bývá, ke každému pravidlu existuje nějaká výjimka a platí to i v tomto případě.
Při vývoji software se obvykle hodí různé pomocné funkce, ze kterých se výsledný program skládá. Některé úkony jsou však výrazně jednodušší, než aby potřebovali celou knihovnu, ale zase jsou složitější, než aby se v kódu opakovaly.
Některé prvky zdrojového kódu mohou být komplikované, nebo řešit velké množství různých variant vstupů a výstupů a jakákoliv jejich změna může mít fatální následky. Pro tyto účely se hodí automatizované testování, kterým lze s každou změnou ověřit, jestli vše funguje, jak má a zda nebylo nic narušeno.
Lidé mají rádi chronometry, různé časostroje, sluneční hodiny, orloje a jiné způsoby měření. Rádi se na ně dívají a řídí se jimi. Co když by ale nefungovaly, nebo se předbíhaly? Jeden ze základních mechanismů řízení a sledování týmů je prostřednictvím termínů. Je to zároveň takový symbolický předěl mezi analytickou fází a realizací.
Aby programy dobře fungovaly, neměly by obsahovat chyby. Aby je neobsahovaly, existuje množství postupů a metodik, jak jim předcházet. I tak se jedná o nemalé množství času, který je potřeba věnovat důsledné kontrole. Je k dispozici mnoho nástrojů, které situaci výrazně zjednodušují.
Asi znáte ten pocit, nebo si umíte představit, když se po dlouhém dni vrátíte domu a hned za dveřmi na vás někdo čeká a nemůže se dočkat?
O tom že lidé vstupují do firmy kvůli kultuře a ideálům a odchází kvůli vedení bylo již napsáno mnoho. Ale proč je to tak časté? Proč ryba páchne od hlavy?
Mnoho lidí vnitřně touží se podílet na něčem větším. Na něčem, co lidé znají, co je důležité, prospěšné a co tady bude ještě po nás. Ve vývoji software to platí také. Pro mnohé lidi, firmy ale i velké korporace je do značné míry „něčím větším“
open-source software.
Ve světě programovacího jazyka PHP hraje nástroj PhpUnit svoji nezaměnitelnou roli při zajištění elementární kvality zdrojového kódu pomocí jednotkových testů. Jelikož jeho funkce testuje chování programu na prostředí ve kterém je spuštěn, dává smysl aby byl při vývoji a v rámci Continuous Integration spouštěn na prostředí co nejvíce podobném produkčnímu.
Aby se předešlo zbytečnému mrzení při vývoji, hodí se vytvořit první commit obsahující následující výchozí composer.json s aktualizovanými údaji. Vysvětlení jednotlivých částí je rozebráno v další části dokumentu.
Také už se vám někdy stalo, že jste museli odložit svoji dovolenou, protože se ve firmě chystala velká změna? Dlouho se o tom mluvilo, dělal na tom snad každý a když nastal onen den D, tak to neproběhlo úplně hladce a ještě dlouho po tom bylo potřeba řešit důsledky?
Práce pro mnohé lidi znamená více než jednu třetinu života. Často ji však tráví v prostředí, které jim nevyhovuje. Z fyzického pohledu to může být kvůli ergonomii prostředí, nedostatku či přebytku světla, hluku, vzduchotechnice a dalo by se pokračovat. Sami asi znáte, jaké to je hodiny sedět na nepohodlné židli?
Ve firmách je občas slyšet: „neděláme přece ve zdravotnictví, nejde o život“
, „neděláme přece raketovou vědu, není to tak složité“
, „neděláme v bankovnictví, nemusí to být tak přesné“
a jiné poučky, které devalvují hodnotu kvality práce. A nejen díky tomu se říká, že dobrý manažer nebo ředitel nepotřebuje rozumět oboru svého týmu.
Chtěli byste dosáhnout něčeho velkého? Udělat pověstnou díru do světa? Aby tu po vás něco zůstalo? Nebo u toho alespoň být, když taková věc vzniká? Podílet se na tom? Že už to nejde? Často se vzpomíná na devadesátá léta, jako na dobu, kdy se všechno mohlo. Na dobu velkých vizí, cílů, ale také velkých úspěchů a snad nekonečných možností.
Co všechno by se dalo dělat, mít tak trochu více času? Dalo by se třeba více odpočívat, naučit se něčemu novému, pomoct více lidem, být více s rodinou a přáteli, být milejší na lidi a na sebe, nebo prostě jenom tak víc být a uvědomovat si co se kolem děje. Stojí to za to? Někdo už to všechno má a neví, jak s tím naložit.
Mezi zaměstnanci často opovrhovaný státní sektor má vedle mnoha svých nešťastných vlastností jednu zajímavou, takzvaný tabulkový plat. I když je mnohdy nižší než v sektoru soukromém, je na něm příjemné, že v každou chvíli pracovník ví na čem je a hlavně, na čem bude za pár let.
Představte si, že teď máte z ničeho nic několik volných hodin, třeba i půl den. Jak byste s ním naložili?
Asi jste také někdy zažili situaci, kdy jste si řekli, jak je možné že ten či ta jsou na takové vysoké pozici a při tom … . Překvapivě s tímto souvisí i digitalizace. Toto téma je tady již pěkně dlouhou dobu a ve vlnách se vrací jeho význam a důležitost.
Také se vám někdy stalo, že jste se na něčem domluvili a nakonec to tak nebylo splněno? Zakázka se protáhla, byla dražší nebo nebyla realizována vůbec? Jaký to byl pocit? A přitom se svým způsobem takto řídí i velké firmy. Stanovují se cíle u kterých je již při zadání zřejmé, že je není možné splnit.
Stalo se vám někdy, že jste si pořídili speciální věc, která umí nějakou novou funkci kterou potřebujete a pak jste později našli na půdě něco, co by to také zvládnulo? Nebo vám někdo blízký řekl, že vám to mohl dát? Čas od času potřebuje firma růst a rozšířit své kompetence.
Jedna z častých otázek, se kterou se potýká nejeden zakladatel startupu je „co dřív a co potom?“
. V hraničním případě to může vést až k rozhodovací paralýze, stresu, beznaději a k úplnému zastavení. Jednou z příčin takového stavu je příliš velké množství rozmanitých úkolů, lidově řečeno „příliš mnoho kapsiček, krtečkova smrt“
.
Z několika nedávných rozhovorů a článků vyvstalo na povrch zajímavé a často opomíjené téma komunikace v týmu a s tím tak trochu související, jak tvořit tým. Korporátní pohled a s ním související metodiky řízení firmy vedou ke vzniku týmů jako tématická sila.
Za takovým celofiremním dotazníkem z minulého příspěvku je možná i celkem upřímně myšlená snaha o projevení zájmu o celkové dění ve firmě. Krátce na přelomu milénia bylo takovým symbolem zájmu téma „otevřených dveří“
ředitelské kanceláře. Takové znamení, že kdokoliv může přijít a otevřeně vyjádřit své potřeby či nespokojenost.
Poslední dobou jsou ve firmách populární anonymní dotazníky spokojenosti, motivovanosti, angažovanosti a celkového rozpoložení. Spojují je konkrétní otázky, které jsou následně přeloženy do obecné statistiky, srovnání s minulým obdobím a vyzdvižení pozitivních hodnot.
„Běžíme o závod
“, „dáváme sprinty
“, „táhneme za jeden provaz
“, „ženeme loďku kupředu
“, „tlačíme vozejk před sebou
“… ale přemýšlel někdo kam?
Mnoho lidí by si přálo úspěch. Ve snaze ho dosáhnout čtou množství zázračných knih, sledují chytrá videa a memorují se citáty slavných a hledají okamžitá (instantní) řešení pro úspěšné podnikání.
Z nedávného rozhovoru vyvstalo zajímavé téma, které se průběžně prolíná napříč generací a tím je neustálá potřeba a s ní související touha po dokonalosti. Jeden z nešťastných vedlejších efektů je, že se neustále podrobujeme kritické sebekontrole a hledáme na sobě „nedokonalost“
.
Když se podaří zajistit pravidelný rytmus úkolů ve společnosti, je to jako symfonie. A stejně jako v hudbě, lze i v práci mírně zvýšit tempo a stále všechno ladí. Někdy ale vyšší rychlost způsobí, že to v některých momentech začne skřípat. A každý kdo má trochu sluchu si hned uvědomí, že je něco v nepořádku.
Když už se podaří, že si člověk může plánovat pracovní čas, přichází i odpovědnost s ním rozumně nakládat. Zajímavý fenomén který se někdy v životě stal asi každému překvapivě odpovídá Paretovu principu v podobě 80% času, 20% práce.
Jedna z manažerských technik, která mě před lety zaujala, přirovnávala úkoly k „otevřeným a uzavřeným kruhům
“. Z pohledu techniky #kanban přijde člověk k tabuli s úkoly, jeden si vezme a když ho vyřeší, vrátí se v procesu na začátek pro další a tedy symbolicky uzavře kruh jednoho úkolu.
V rámci procesů a postupů nejen při vývoji software se v posledních letech celkem často stává, že se setkají odborníci na danou činnost spolu s „steakholdery“
a tak trochu od stolu vytvoří výsledný produkt. I když v lepším případě proběhne analytická příprava, bývá zaměřena tak, aby uspokojila potřeby právě toho, kdo platí.
Před nedávnem jsem se setkal s existencí webové prezentace, o kterou bych se rád podělil. Často se mluví o minimální, průměrné a všelijak obecné a vzdálené hodnotě mzdy, ale o tom co je „důstojné
“ se moc nemluví.
Domluvili jsme se společně, dali si slovo, ústní dohodu, ruku na to a co přišlo pak? Zkušenosti jsou různé a východiska také. I proto dnes existují sofistikované papírové smlouvy, právníci, soudy, žaláře a nejedno mrzení jako s větrnými mlýny. Je ale opravdu nutné na tento druh závazku rezignovat a říct si, že už je taková doba?
U zrodu společnosti Apple stála myšlenka, že lidé s osobním počítačem se budou moci postavit velkým korporacím a osamostatnit se. A že se jim to opravdu povedlo je vidět třeba i z toho, že když jsem jako malé dítě začínal s počítačem a odhaloval tajemství programovacích jazyků, okamžitě jsem sdílel ten pocit.
Jedno z témat, které mě od dětství provází je ekologie. Sice jsem se v devadesátkách nepřivazoval řetězem ke stromu, ale lhostejné mi to také není. Ve snaze pochopit co a jak funguje mě od dětství fascinuje téma, které je v úvodu knihy Douglase Adamse: Stopařův průvodce po galaxii. Přibližně nějak takto „Lidé z bodu A cestují do bodu B.“
V moři příležitostí se můžeme rozhodnout, na co se zaměříme. Jestli na velkého a movitého klienta, nebo na větší množství menších zákazníků. Za toto přirovnání vděčím Petr Konůpek, který mě tak přivedl na dnešní téma. Zaujalo mě však, jak moc se za ním skrývá.
Když jsem dělal před skoro 10 lety v Socialbakers, naučil jsem se myšlenku, která je stále víc a více aktuální. Kolegové tehdy říkali, že business který dělají může prakticky kdykoliv a kdokoliv a téměř okamžitě zkopírovat. To co je však odlišuje od ostatních je samozřejmě kvalita služeb, mise a originální nápad.
V rámci všech možných chytrých pouček a technik jako #paretoPrinciple, #mvp, #kiss, #scrum, #agile a samozřejmé tržní potřebě snížení nákladů se téměř v každém kroku řeší co obětovat ve prospěch cíle. Obětují se zdánlivě zbytečné prvky jako Analýza, Dokumentace, QA, UX a Nice to have features.
Často se setkávám s citáty a motivačními myšlenkami na podobné téma, které adorují koncepci týmů. Je to i veskrze logické z korporátního pohledu, že pak onen „lidský zdroj
“ splňuje vlastnosti jako „škálovatelnost
“ a „zástupnost
“, ale je tomu opravdu tak?
Vyzkoušel jsem množství různých metodik řízení projektů od #waterfall, #prince2, #rup, #scrum, #agile a množství jejich variací, ale mezi nimi všemi je přesto jedna, která se zásadně vymyká od ostatních. Takzvaná Schrödingerova metodika slibuje až 50 % úspěšnost projektu.
Jednou z vlastností fungujícího agilního vývoje je, že dokáže rychle a pružně reagovat na aktuální potřeby společnosti. Aby to bylo možné, zavedl se postup plnění většího množství menších cílů.
Jednou z vlastností moderní doby je agilní přístup k vývoji software. Ruku v ruce s ním přichází i populární přístup vývoje zvaný #MVP (minimum viable product) nebo méně známé, zato výstižnější #MVC (minimum viable concept).
Během posledních několika let se setkávám s množstvím nových pracovních výzev, úkolů a témat kterým čelí nejedna společnost. Když téma podrobím několika večerům přemýšlení o příčinách a důsledcích, vidím stále stejné vzorce a na mnohé z nich stále stejné řešení.
Když je projekt malý, vystačí si obvykle s jednoduchým „dumpem“
databáze. Jeho vytvoření je díky programům jako mysqldump, pg_dump nebo adminer opravdu jednoduché. Stačí jeden příkaz nebo kliknutí a hned je na světě soubor obsahující vše potřebné. Procesu, který přenese celou novou databázi na nové prostředí se říká „deployment“
.
JSON-RPC je bezstavový a lehký protokol pro vzdálené volání procedur (RPC). Tato specifikace primárně slouží, jako definice několika datových struktur a pravidel pro jejich zpracování. Koncept je nezávislý na použitém komunikačním protokolu, takže jeho zpracování může být stejné přes sokety, přes http i v mnoha jiných prostředích fungujících na principu zasílání zpráv.
Od doby, kdy snad všechny domácí stanice i notebooky mají výkon měřený v gigahertz, paměti mají na rozdávání a velikost disku daleko přesáhla veškterá očekávání, přišla pozvolna doba virtualizace. Ruku v ruce s cloudovým řešením je její použití stále aktuálnější.
Jakmile si programátor zvykne na OOP přístup a začne se snažit dosáhnout co nejkvalitnějšího kódu, narazí na problém který provází jazyk PHP od jeho začátku. Zatímco se začínajícím programátorů mohlo hodit, že i relativně pokročilá operace jako například práce s databází byla možná vykonat bez znalosti OOP, pokročilejším programátorům to přináší komplikace.
Při prozkoumání zdrojového kódu většiny aplikací lze zjistit, že téměř vždy řeší stejné problémy. A proto si dříve či později každý programátor vytvoří svoji sadu funkcí nebo tříd, které tyto problémy řeší a ulehčí mu tak práci na dalších projektech.
Rozdělit kód na části lze mnoha různými způsoby a jedna z doporučených a dlouhodobě nejudržitelnějších architektur je právě „MVC“
. Její princip provází tento seriál článků od samého začátku. Nejedná se ve své podstatě o nic složitějšího než rozdělení kódu do tří částí.
Aby bylo možné rozdělit práci na projektu mezi více programátorů a aby se stal kód přenositelný a použitelný napříč aplikacemi, přichází na řadu takzvané objektově orientované programování (OOP) se svými návrhovými vzory a frameworky.
Od roku 1999 je to již několik let co Jiří Kosek vydal svoji knihu „PHP Tvorba interaktivních internetových aplikací“
a učinil tak malou revoluci. Mnoho lidí bez formálního vzdělání v oboru, bez znalosti anglického jazyka nebo s omezeným přístupem k internetu dostalo do rukou opravdu mocný nástroj.