Domluvili jsme se společně, dali si slovo, ústní dohodu, ruku na to a co přišlo pak? Zkušenosti jsou různé a východiska také. I proto dnes existují sofistikované papírové smlouvy, právníci, soudy, žaláře a nejedno mrzení jako s větrnými mlýny. Je ale opravdu nutné na tento druh závazku rezignovat a říct si, že už je taková doba?
Často se setkávám s důsledky takového jednání, kdy se řeší i banální úkony smlouvou o několika stranách hustě pokrytých oboustranně vrstvou drobnopísmenné právničtiny. Je tohle opravdu svět ve kterém chceme žít?
Osobně věřím že tím, jak člověk jedná, ovlivňuje své okolí, může jít příkladem a utvářet tak svět kolem sebe, svoji sociální bublinu a mít hezký život. Kéž bych mohl říct, že se mi to nikdy nevymstilo, ale říkám si v takových chvílích, že je to zkušenost a každá taková něco stojí. Oněm jedincům či společnostem dám obvykle ze slušnosti druhou a někdy i třetí šanci, ale jsou i tací, kteří se svým jednáním rozhodli z mé bubliny vystoupit. Je mi jich vlastně líto, ale říkám si že nesdílíme stejné hodnoty a že i oni mají svobodnou volbu.
Existuje však fenomén, který mě stále fascinuje a to když se někdo rozhodl dle těchto hodnot nejednat, ale zároveň je očekávat od druhých. Takoví nezřídka dokáží obratnými slovy manipulovat, nebo alespoň vkládají lidem do úst své pojetí reality, každý domluvený čas vydělí dvěma a výsledek chtějí ještě dříve. Ale když přijde na placení, tak zrovna nejsou k dispozici, vždy očekávají pochopení a shovívavost, nebo alespoň slevu.
Přiznám se, že jsou tyto zkušenosti pro mě školou. Poznávám v takových situacích své hranice, své hodnoty a měřítka. Jen je to nevyžádané, často bolestivé, do běžného praktického života to nepomáhá. (Poznámka: Podobnost se školstvím kterým jsem prošel je čistě náhodná?)
Přes všechny zkušenosti vidím stále ještě naději, že lze žít ve světě slušných lidí, kde se takové věci nedějí a kde slovo platí. Ve světě IT je pak ještě jedna možnost a to v podobě „subscription based product
“ v B2C, SME nebo „small team
“ sektoru. Zde by stačila jednoduchá smlouva „Platíš? Máš! Neplatíš? Nezlob se na sebe.
“
A jaké máte zkušenosti vy? Myslíte si, že by mohla čest zlepšit nejen svět Dona Quijota?