Představte si, že teď máte z ničeho nic několik volných hodin, třeba i půl den. Jak byste s ním naložili?
V období intenzivní pracovní zátěže si lidé často představují, jaké by to mohlo být. Hezky v klidu někde na pláži, v lese, ve skalách, v parku nebo třeba v kavárně, ale hlavně ten klid. Pohoda a nemuset nic dělat a „nemuset
“.
Ale co když se to stane? Třeba na chvíli. Umíte se ještě zvednout a vyrazit? A když ano a jste tam, umíte vypnout a odpočinout si? Být jako malé dítě někde v přírodě, co v danou chvíli nemyslí na žádné povinnosti a jen si užívá tu krásu stvoření, všechny ty vůně a zvuky a vítr do tváří…
Nebo byste hned mysleli, že musíte nakoupit, uklidit, vyprat a vyžehlit, připravit se na zítra na náročný meeting a na to, co jste kde komu slíbili a nestihli?
A při tom jsou tyto chvíle klidu a prostého bytí právě těmi, na které ještě dlouho vzpomínáme a které nám dodávají sílu a naději právě v těch těžkých chvílích.
Umíte si užít přítomnost okamžiku? Znáte způsob jak uvolnit mysl a prostě jen být? Nebo systém deformuje vaši mysl a stále vás k něčemu nutí?