Nemáte nějakej drobák?

V průběhu devadesátých let byly, alespoň v České republice, jednou ze zásadních hodnot a motivací téměř bezvýlučně peníze. Vydělat na byt nebo lépe dům, na auto a na dovolenou „na Kanárech“ bylo stěžejní hybnou silou a společenským měřítkem.

O čem se mluví méně, je dopad takového uvažování na žebříček hodnot duchovních a společenských. Tedy na to, co je člověk schopen a ochoten udělat ve prospěch peněz. Kam až je ochoten zajít nejen ve smyslu sebeobětování, ale i ve vztahu ke své rodině, kolegům a všeobecně k lidem.

Lidé kteří byli utvářeni těmito hodnotami jsou dnes v manažerských pozicích a určují směřování a fungování kolektivu. Tvoří ducha společnosti, její styl a opět „hodnoty“.

Oproti tomu soudobá a nastávající generace lidí, kteří jsou v pracovním procesu krátce, nebo do něj teprve nastupují, již vyrůstala ve zcela odlišných podmínkách. Ne zřídka domy, auta i peníze získala „instantně“ od rodičů a mohou tak sledovat a také sleduje zcela jiné zájmy a potřeby. Motivace penězi je tak jako projev naleštěné bídy, žebráka který chce hrstku peněz a trochu pozornosti.

Toto téma se pokoušel popsat i Chuck Palahniuk ve svých knihách, kde tento jev popisuje jako #postkapitalismus, tedy jakousi krizi identity, hodnot a celkově smyslu života ve světě, kde vše co bylo „důležité“ již bylo naplněno.

Co tedy jako společnost nabízíme kromě peněz? Umíme motivovat budoucí generace? Nebo jsme jen duchaprostou bublinou, která brzy splaskne? … Nemáte nějakej drobák?