V rámci všech možných chytrých pouček a technik jako #paretoPrinciple, #mvp, #kiss, #scrum, #agile a samozřejmé tržní potřebě snížení nákladů se téměř v každém kroku řeší co obětovat ve prospěch cíle.
Obětují se zdánlivě zbytečné prvky jako Analýza, Dokumentace, QA, UX a Nice to have features. V některých společnostech je to však pořád málo, tak se obětuje i personální obsazení. Najímají se juniorní lidi na pozice seniorních, obětuje se zástupnost, obětuje se udržitelnost hlavně aby se splnil termín.
Některé společnosti přistupují k dalším obětem a tak někteří pracují 10 a více hodin denně bez proplacených přesčasů, o víkendech a často zastupují obsahem a tématem práce množství bývalých kolegů často z různých oborů.
Po čase firmy začínají najímat lidi na manažerské pozice, aby „vytvářeli tlak
“, „motivovali
“, „drivovali
“ a celkově více „řídili
“ projekt. A tak nejen že původní vývojář je přetížen a ždímán na dřeň a daleko za hranice společensky a zdravotně únosných mezí, ale ještě musí obětovat pracovní dobu poskytováním supportu pro stále širší manažerskou vrstvu.
Práce se tak mění v bitevní pole plné stresu a obětí mnohdy ve prospěch „manažerských frček
“, které často ani nereflektují tržní potřeby a to i za cenu poškození klienta, produktu, vlastních lidí a v dlouhodobém horizontu i hospodářského výsledku.
Opravdu chceme žít v takovém světě a podporovat takové jednání? Jak hluboko jsme ochotni / schopni snížit vlastní laťku kvality, hodnot a sebe sama ve prospěch podobného jednání?
Osobně věřím že kvalita, slušnost a odpovědnost je dlouhodobě udržitelná hodnota kterou není možné beztrestně obětovat a že existují i jiné způsoby a postupy jak najít řešení všech reálných potřeb.
Konečně jsem se tedy rozhodl s tím něco udělat a tak mohu s radostí říct:
„Něco se blíží
“