I když se člověk snaží sebe víc, možná i právě proto, může nastat situace, kdy je z něčeho obviněn. V některých případech má žalující dostatek odvahy, aby se projevil v přítomnosti toho o kom mluví. Naneštěstí se ale najdou tací, kterým spíš vyhovuje „o nás, bez nás
“.
Určitou míru slušnosti a společenského taktu může prokázat i třetí strana, která by takovému jednání neměla dávat prostor. Nebo by si měla situaci následně alespoň ověřit.
Ne zřídka se však děje, že se potká pomlouvač a ochotný naslouchač a co pak v takové chvíli dělat?
Na takové téma se lze podívat z několika úhlů pohledu. Jak to působí přímo na nás, jaký to má důsledek na dění kolem a mnoho dalších pohledů by se ještě našlo.
Z pohledu přímého působení je dobré si nejprve uvědomit, že se falešná pomluva nezakládá na realitě. Také pomáhá se podívat na situaci z nadhledu a říct si, že: „má-li s námi někdo problém, je to jeho problém. Ať si ho tedy řeší po svém
“.
Z pohledu dopadu na okolí lze říct, že jsou lidé které zajímá pravda a ti ostatní, kteří zakládají svůj život na „dojmologii
“. První skupinu ve své podstatě není potřeba řešit, protože pravda je jedna, je daná a dříve či později se prokáže. Tedy, ne že by se nemělo nijak reagovat, ale „nemusí
“.
A co s tou druhou skupinou? Upřímně nevím co zbývá jiného, než lítost, že jim asi není pomoci…
A co vy? Setkali jste se někdy s falešným obviněním? Věděli byste co dělat jiného? A kam vás to posunulo?