Jedna možná až překvapivá technika, která má ale paradoxně celkem smysl, se původně jmenuje „fail fast
“, tedy selhat co nejrychleji.
Je jasné, že nikdo nechce selhat. Všechny rozumné techniky a postupy se přece snaží dosáhnout co nejlepších výsledků …
A právě v tom může být problém. Zcela přirozená touha po úspěchu dříve či později vede k opatrnosti a ta zase vede pomalu ale jistě k neochotě riskovat a tedy inovovat.
A podle hesla: „kdo chvíli stál, stojí opodál
“, tento zdánlivě bezpečný přístup bude po zásluze vytrestán dravější generací a tedy konkurencí.
⁉️ Co ale s tím?
Právě technika řízeného selhání. Nebát se vyzkoušet nové a zatím neosvědčené postupy, nástroje, možnosti … Ale minimalizovat potenciální „dopad
“ neúspěchu.
Tedy, stanovit S.M.A.R.T. podmínky projektu:
🟣 Jednoznačný popis – co řešit a co už ne
🟣 Jednoznačná délka v čase – kdy se musí skončit bez ohledu na úspěch
🟣 Kritéria úspěchu – jak poznat že se pokus povedl
🟣 Kdo se bude tématu věnovat
🔵 Pro jistotu určit, co není předmětem testu
Na základě výše popsaného lze jednoznačně stanovit hodnotu připadné „ztráty
“, respektive kolik bude stát vlastní zkušenost. Cena by měla být nadále rozumná a v lepším případě přinese kromě vzdělání i nenahraditelnou výhodu oproti ostatním, kteří neměli dost odvahy.
A co vy? Znáte techniku „fail fast
“? Máte s ní zkušenost? Co vám to dalo?