Pod tíhou okolností lidé často přemýšlejí i o vzletných otázkách a nechávají plynout fantasii různými směry. A občas nastanou chvíle, kdy dokonce podlehnou emocím a vydají se na spanilou jízdu do neznáma.
Je to jakási přirozená Robinsonská touha po objevení něčeho nového jako protipól sebeobranných a sebezáchovných pudů. Některé životní a pracovní situace jsou dokonce tak vypjaté, že i pomyslný střemhlavý skok do tajemných hlubin je potenciálně méně traumatický.
A proč takový úvod?
Možná ve snaze o pochopení tohoto tématu se skrývá odpověď na #hr otázky, jako: „proč lidé opouštějí dobré místo ve firmě?
“, „proč i v době krize a všeobecné nejistoty jdou raději na #osvc?
“, „co dělat proto, aby někdo zůstal?
“, nebo “… aby nastoupil?“
Zkuste si třeba jen představit, jaké by to bylo, když byste měli možnost se každé ráno svobodně rozhodnout, kde se Vám líbí dnes pracovat? Jaký obor a úkol byste si přáli dnes dělat? Když by Vám dal někdo tolik důvěry, abyste začali zcela nový projekt, podle vašich představ? Když byste mohli svobodně zůstat dnes doma, protože se necítíte? Nebo jít místo toho na nějakou zajímavou akci, naučit se něco nového a poznat nové lidi? A napravovali byste si to třeba o víkendu, nebo taky ne, protože co je jeden den volna v roce navíc?
A co tomu brání? Proč byste nemohli? Co brání zaměstnavateli vám to umožnit? A co zabrání Vám to i tak zjistit? Jaké to je žít svobodný život?