Už malé děti mají možnost si vyzkoušet hru „na tichou poštu
“. Na začátku se řekne věta, ta se postupně šeptem předává od jednoho k druhému a na konci obvykle vznikne úplná zkomolenina v závislosti na množství účastníků a drobných vnějších vyrušení.
Asi každý měl tu možnost vyzkoušet si osobně, jak efektivní způsob přenosu informací to je, nebo spíš není.
Řekli byste, že se dnes zcela seriózně používá a považuje se za tu správnou cestu?
Naštěstí se to v posledních letech zlepšuje, přesto se lze ale stále hojně setkat s tímto vzorcem.
Kolik lidí je potřeba ve vaší firmě, aby se dostala informace od uživatele až k realizátorovi? Kolik manažerských a zastupujících rolí tlumočí potřebu někomu, kdo by ji mohl vyřešit? Kolik dní a meetingů uplyne, než se zpráva dostane z bodu A do bodu B? A co když je potřeba se ještě na něco doptat?
Jaký výsledek z takového snažení může asi vyvstat?
Když se navíc velká část času tráví předáváním informací, kolik asi zbývá času na samotnou práci?
A jak by to asi naopak vypadalo, když by byla komunikace přímá? Nebo dokonce, když by mohl situaci řešit sám zadavatel? Nebo si raději hrajete na tichou poštu?