Rád bych v krátkosti představil jednu z myšlenek, která mě dlouhá léta provází a která mi nedá spát ☕️
Už jako malý, základní školou povinný, jsem měl možnost se setkat se skvělými lidmi, kteří toho času formovali ekologické sdružení Děti Země (dnes Arnika) a kteří mě již tehdy naučili se na věci kolem sebe dívat i z jiného úhlu pohledu. Že většinový zájem je sice normou, ale například témata jako uspěchaná nadprodukce a bezbřehé plýtvání zdrojů nejsou (alespoň dlouhodobě) v pořádku. Že je potřeba si klást i jiné hodnoty a měřítka, než jen okamžitý zisk.
V té době se současně s tím pomalu formovalo IT jak ho známe dnes a ve stejné době v televizním seriálu StarTrek zazněla pro mě další formující myšlenka: „Ferengské pravidlo obchodu: Cokoliv je prodáno více než dvakrát, je prodáno výhodně
“. A já si tehdy uvědomil, že vývoj software přináší právě takovou nespornou výhodu a může být odpovědí na mnohé otázky. Protože lze kód vytvořit jednou a pak už ho „výhodně
“ prodávat 🤔
O mnoho let později však možná i vy sledujete, že se vlastně nic zásadního nezměnilo a že se dělá stále dokola to samé. Programátoři vyvíjí zas a znovu formuláře na přihlašování a nástroje na rozesílání mailů. Další a další nadřízení hledají motivaci pro své podřízené, aby dodali ještě jeden přesčas a vysvětlují, že to „nemusí být perfektní, stačí workaround
“. Vytváří se všelijaké „narovnáváky na vohejbáky
“ a jiné nástroje, které synchronizují, migrují a integrují data napříč databázemi, nástroji a aplikacemi. Nakonec je to celé jeden velký zmatek, že se najímají lidé, jejichž prací je to všechno analyzovat a pokusit se alespoň částečně rozmotat gordický spletenec, aby se do toho všeho dalo začlenit něco nového. Aby se třeba nakonec o pár let později ukázalo, že je potřeba vše zjednodušit a „vrátit se k podstatě
“. Zdá se vám to povědomé? 🤪
Korporátní výraz HR (Human Resources), který vnímá člověka jako „zdroj
“, dodává celé situaci netušený rozměr. Stále totiž dochází k plýtvání omezených zdrojů ve prospěch mnohdy uspěchané a zbytečné nadprodukce. Nyní však navíc i v personální oblasti, tedy za cenu lidské důstojnosti a zdraví. Možná jste si také říkali, nebo slyšeli někoho z vašeho okolí, že by „nejraději všeho nechal a odstěhoval se někam na pustý ostrov
“… ⁉️
Když se na to všechno lidské snažení o zajištění konkurenční výhody a naději na vyšší zisk po všech těch letech podívám, nemohl jsem si nevšimnout. To, co dělá firmu firmou a co jí odlišuje od jiné, je vlastně jen velmi malé procento jejích vnitřních procesů. To významné a chráněné „firemní tajemství
“ o které tak úzkostlivě pečujeme, ten poklad který by se měl rozšiřovat, má nakonec jen malý prostor v celodenním úsilí. Témata jako finance, účetnictví, zmíněné HR, a mnohá další odvětví jsou totiž z velké části formována vnějšími okolnostmi, jako například legislativou. Tedy pokud neuvažujeme oblasti jako „kreativní účetnictví
“ za ten správný směr… 😉
Co když by ale existovalo něco, co by umožnilo spojit síly a bylo by takovým základem, který by nám všem umožnil se bezpečně věnovat tomu podstatnému? Kde by princip japonského přístupu „Kaizen
“ umožnil toto společné dílo postupně vylepšovat, jasně měřit a tak třeba i adekvátně docenit jinak nenápadné změny s velkým dopadem. A co když by to všechno navíc umožnilo se v každou chvíli přehledně podívat, jak to vlastně celé funguje a mít možnost si to snadno upravit pro své potřeby. Chtěli byste třeba vědět, kolik ze všech firemních procesů máte na starost a v kolika z nich jste pro firmu nenahraditelní? 🧐
I taková témata řeší nástroj na kterém právě pracuji a o kterých se chystám psát. 💜
Chtěli byste vědět víc? Udělalo by vám radost vědět, že si někdo vaší práce všímá a váží? Myslíte si, že by se vám i vašim kolegům žilo lépe, když byste se mohli v klidu věnovat tomu podstatnému? A máte to štěstí mít kolem sebe ty správné lidi?