Syndrom nedokonalosti

Z nedávného rozhovoru vyvstalo zajímavé téma, které se průběžně prolíná napříč generací a tím je neustálá potřeba a s ní související touha po dokonalosti. Jeden z nešťastných vedlejších efektů je, že se neustále podrobujeme kritické sebekontrole a hledáme na sobě „nedokonalost“.

Někdo proto, aby se utápěl v pocitu vlastní neschopnosti a v rámci „syndromu oběti“ se utvrzoval v názoru, že to tak prostě je a nelze to změnit.

Paradoxně existuje i zde protipól, kdy se lze až zacyklit v hledání neustálého zlepšení, i když vlastně není vůbec potřeba. V terminologii IT se tomu říká „overengineering“ kdy se dokola optimalizují již optimalizované části kódu. Investovaný čas se pak nikdy nevrátí. Totéž se ale může stát při neustálé snaze sebezlepšování.

Někdy je dobré si zkusit dát takové cvičení, zapsat si v průběhu nebo krátce po nějaké situaci, kdy přijde vnitřní negativní emoce, že se něco nepovedlo a mělo to být lépe či rychleji. Hodí se to zapsat hned a slovy, které jsou v tu chvíli v mysli, aby se při následném procházení nepředjímal problém kvůli vznešeným a odborným výrazům, když nás nakonec trápí někdo nebo něco jiného a třeba i banálního.

Může se stát, že se třeba za celý týden nic takového nestane a je to v pořádku. Je to právě znamení a potvrzení, že není „potřeba“ zlepšovat a že lze být zodpovědně v klidu.

Na závěr se hodí citát Henryho Forda:

„Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“

Nebo lidověji jak říká můj tatínek: „Neškrab to, když to nesvědí“.

A co pomáhá Vám, abyste to nepřehnali? Jste spokojeni s tím co a jak děláte? Neřešíte náhodou syndrom nedokonalosti?