V posledních dnech vystupuje více na povrch téma duševního zdraví a s ním souvisejících odchylkách od stabilního základu. Mnozí lidé vyjadřují své niterné pocity a zkušenosti, co je vedlo ke stávajícímu stavu, co je trápí a co jim pomáhá, co by potřebovali a co jim brání.
Je až děsivě překvapivé, jak jsou si mnohé z příběhů podobné a přesto se stále celé ty roky opakují, jako by se od dob Šalamouna a jeho výroku že „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě
“ nic nezměnilo.
Stále se opakují témata „nenaplněného očekávání rodičů
“, „vybočení z ,normálu‘ a nezapadnutí do skupiny
“, „problémy s ,autoritou‘
“ a z toho vycházející emoce jako „pocit samoty
“, „únava životem
“, „ztráta smyslu života
“ a mnohé další.
Dovolím si výjimečně osobnější pohled, neb jsem i já a asi všichni mí vrstevníci ze školy řešili tytéž otázky. Každý tak nějak sám za sebe a občas i společně, rozhodně v mnoha případech způsoby, kde je skoro až zázrak, že dnes ještě všichni žijí.
Když se tak ohlédnu, měl jsem v mnoha bodech vlastně obrovské „štěstí v neštěsti
“. V té době dospívání přicházeli osobní počítače, internet a komunity jako NYX (díky Marek Janda), kde šlo „zapadnout
“ mezi své. To že zrovna nebyli z přímého okolí? A co? Našel jsem i tak skupinu přátel, kteří téměř bez výjimky byli starší o 10 a více let. No a?
Položili mi otázky, které formovaly mou mysl a pomohly mi tak zůstat v té silné době „příčetný
“. Například:
🟣 „Proč se chtít zalíbit někomu, kdo lže, kdo ti ubližuje a nevnímá kdo jsi?
“
🟣 „Proč chtít zapadnout do skupiny, se kterou zásadně nesouhlasíš a kterou sis nevybral?
“
🟣„Když má s tebou někdo problém, čí to je problém?
“
🟣 „Jak tě to co děláš bude živit?
“
🟣 „Kdo určuje, co je ,normální‘ a kdo mu to právo dal?
“
🟣 „Existuje jiná, než předkládaná, možnost řešení?
“
Naučil jsem se ptát „Proč?
“, obklopil se lidmi kteří se také ptali a ještě lépe lidmi, kteří měli na takové otázky odpověď, se kterou jsem mohl souhlasit i v širším kontextu.
Normalizační lidi doby minulé, kteří dokázali za takové otázky jen trestat, jsem se na základě toho rozhodl ze svého života postupně vytěsnit. Paradoxně mě v tomto přístupu utvrdila muzika. Množství umělců, kteří vyjadřovali stejné silné emoce, kteří byli starší, úspěšní a evidentně tedy jejich přítomnost potvrzovala, že to jde.
Pochopil jsem, že to co se děje, se neděje jen mě a začal jsem se věnovat tomu, jak citlivé lidi kolem sebe od takového tlaku systému chránit a jak ukázat, že jsou i jiné možnosti. Trochu velký úkol na 12 letého člověka, ale jak se tehdy říkalo:
🤔 „Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?
“.
Od té doby se formulovalo mnoho potvrzení, že to jde. Jsou tu témata #teal organizací, #agile, #management, #freelancing, #coworking, decentralizované systémy, environmentální uvědomění a mnohá další a některá ještě čekají, až je někdo uchopí.
A co vy? Byli jste problémoví? Potenciální popeláři? Rostli pro kriminál? Nebo jste chtěli zapadnout jako tetris a zmizet?