Také se vám někdy stalo, že jste v zaměstnání dostali k úkolu termín, který byl opravdu „šibeniční
“ nebo rovnou nereálný? Podařilo se vám jej i tak někdy naplnit? Museli jste při tom něco obětovat? A bylo tak obětováno i něco z kvality výsledného díla? S odstupem času, stálo to za to? A hlavně, věděli jste proč?
Beze sporu se mohou vyskytnout situace, kdy je vhodné načasování nezbytné. Jak pro koncového zákazníka, tak i pro samotnou firmu je někdy až existenčně nutné dosáhnout určitého cíle v daný čas. Pokud taková situace nastane a stanovený časový rámec je od začátku velmi omezen, je potřeba k situaci přistoupit pomocí krizového řízení, aplikovat #criticalChain, #paretoPrinciple a #agile. Každopádně by se i dle #itil mělo jednat o výjimku z pravidla a ne o standardní firemní postup řešení zakázek.
Někdy se však stává, a poslední dobou ne zřídka, že se manažer opře o logicky vypadající úvahu: „Když je v kolektivu klid a veselí, nejsou zřejmě dostatečně vytíženi a mohli by tedy dodat více
“. Bohužel nebývá doprovázena kontrolním mechanismem „je to opravdu potřeba?
“, „je to dlouhodobý stav?
“ nebo „nečeká za chvíli nějaký jiný náročný úkol?
“
Výsledkem takového kroku je zvýšení míry stresu, s ním související chybovosti, navýšení agendy rozličných meetingů a synchronizací, kde se řeší důvody neplnění stanoveného termínu, a když se takové situace opakují dlouhodobě, má to také dopad na fluktuaci.
Paradoxně je touto snahou o „vyšší výkon
“ dosaženo přesného opaku. Z náplně práce se pozvolna vytrácí smysl a z firmy se postupně stává bitevní pole.
Pro dosažení potřebných výsledků přitom paradoxně někdy stačí se na chvíli zastavit, zorientovat se, vytyčit smysluplné, blízké a dosažitelné cíle s vysokým dopadem a hlavně situaci konzultovat s týmem. Oni bývají těmi odborníky na dané téma a vědí co je a co již není možné.
A jaké je poučení pro příště? Pokud chceme škálovat výkon, je nezbytně nutné zachovat rovnováhu a tedy se ptát, jak toho dosáhnout „v klidu
“. Druhé a také často opomíjené poučení je: „neopakovat stejné chyby
“.
A jak se daří ve vaší firmě? Daří se vám plnit cíle s radostí? Nebo vám vyhovuje kultura neustálého napnelismu a cukatůry?