Asi jste také někdy zažili situaci, kdy jste si řekli, jak je možné že ten či ta jsou na takové vysoké pozici a při tom … . Překvapivě s tímto souvisí i digitalizace.
Toto téma je tady již pěkně dlouhou dobu a ve vlnách se vrací jeho význam a důležitost. Je celkem logické, že do již zavedené a fungující firmy tento proces přichází pozvolna a obvykle nahrazuje dosavadní „analogové
“ postupy jejich digitálním ekvivalentem.
V některých případech se využije již existující řešení a firma se tomuto řešení přizpůsobí. Z tohoto přístupu se traduje i myšlenka, že „firma která přežije přechod na SAP, přežije všechno
“, ale podstatné je, jakým způsobem a s jakými znalostmi takový software vznikl.
Zajímavé však je, že oba tyto přístupy v sobě spojují jeden fenomén a to, že se vědomě omezují na dosavadní a ověřený způsob myšlení, práce a řízení a neuvažují tolik nové možnosti a způsoby, které přináší digitální věk.
Mimo jiné se to odráží i ve světě řízení lidí a lidské práce, kde se nadále uvažuje až na výjimky z pohledu pyramidové distribuce moci, tedy že existují podřízení a nadřízení a jejich šéfové. Co tito řeknou nebo zadají, to platí a případně si na jejich názor počkáme.
Vedle tohoto již tradičního a zaběhlého systému však existuje ještě jedna možnost: decentralizované řízení. Systém ve kterém lidé spolupracují protože chtějí a proto že se k tomu svobodně rozhodnou. A když jim to nevyhovuje, tak spolupracovat nemusí.
Jakási obdoba nomádského způsobu života, kdy je člověk tam, kde se mu líbí a s tím, s kým je mu dobře, na místě kde se dobře daří. V digitálním světě pak navíc i kdy se chce, nebo jak se kdo osobně domluví.
Jak by se vám líbila taková svoboda? Být svým vlastním šéfem a utvářet tak svůj vlastní svět? Nebo jste rádi, když vám někdo udává diktát nadřízenosti?