Mezi zaměstnanci často opovrhovaný státní sektor má vedle mnoha svých nešťastných vlastností jednu zajímavou, takzvaný tabulkový plat. I když je mnohdy nižší než v sektoru soukromém, je na něm příjemné, že v každou chvíli pracovník ví na čem je a hlavně, na čem bude za pár let.
Oproti tomu v soukromém sektoru se téměř pravidelně stává, že si člověk při nástupu domluví obsah práce a k tomu adekvátní „odměnu
“, ale co bude za rok, za dva? Během prvních měsíců se takzvaně zapracovává a při tom bere obvykle stejné peníze, jaké dostane i později.
Jenže co to znamená? Jak dlouho pracuje jednotlivec ve firmě, tolik firemního know-how zná. Tu a tam převezme část, nebo i celou práci po odcházejícím kolegovi. Vypomůže nad rámec své původní pozice a pak už to dělá ze setrvačnosti dále. Zaskočí za někoho na mateřské a dalo by se jistě pokračovat. Vlivem okolností se mění i míra inflace a tak se navíc samovolně snižuje hodnota za kterou je práce odvedena. Ale přitom se „odměna
“ velmi často nemění a zůstává roky stejná.
Dříve domluvená „odměna
“ se stává „mzdou
“ a později v některých případech až „almužnou
“. Zaměstnanec se pokusí na to téma promluvit se svým nadřízeným, který se občas chce zalíbit spíše svému vedení než svým kolegům, a ten to zamete pod koberec.
V některých situacích se ale poštěstí a mzda se o trochu zvedne, ale zase ne moc. Rozpočet pracuje maximálně s určitým procentem a víc to prostě nejde. Přece není možné zvýšit mzdu skokově o víc než 20%? Co na tom, že teď vlastně dotyčný zastává práci několika lidí a firma na tom každý měsíc šetří nemalé náklady?
Když nastane ona chvíle, že si člověk řekne dost a z firmy odejde, tak se teprve začne zjišťovat, co všechno vlastně že dotyčný dělal a že to není komu předat a tak se nechá vypsat nábor na tutéž pozici se všemi těmi požadovanými znalostmi. Ale kdo by chtěl nastoupit za „odměnu
“, která byla zajímavá pro část takové práce a to ještě před lety? A tak se nabídne za adekvátně vyšší, kterou dotyčnému roky nenabídnuli.
Při troše štěstí nastoupí nový kolega, kterého je potřeba zaškolit, ale upřímně, dá se za tak krátkou dobu předat několik let zkušeností? Vrcholem pak je, že dotyčný vedoucí dostane ještě pochvalu a nebo i prémii, že takovou náročnou situaci vyřešil a že sehnal a zapracoval náhradu.
A kde že je ta jistota o které se píše v titulku článku? Jistota je v takzvaném „povýšení odchodem
“. V nové práci se domluví nové podmínky, zařídí se nové vybavení, nové školení a tím se uzavře koloběh.
A co vy? Dostáváte pravidelně přidáno? Víte jak na tom budete za pět let? Máte jistotu povýšení?